Krejčovská dílnička pro Barbie a Tonner


ARTSY
Jmenuji se Jana Edrová , jsem z Čelákovic a
moje profese je dámská krejčová.Šítí na panenky je moje velká záliba, která se mi stala i zaměstnáním.Vítám všechny podobně tvořivé lidičky, které uchvátila tato mini moda na panenky ,ale i náhodné zbloudilce, kteří přišli nakouknout do světa panenek.

ESHOP : http://www.oblecky-na-barbie.cz
EMAIL : janaedrova@seznam.cz
TEL. 606499128

ikona

Prodej oblečků zde -eshop

Únor 2008

Babička

14. února 2008 v 13:39 | yourcandy |  Kreativní koutek
Proměna celkem zachovalé Steffi v babičku je hotova. Panenku na proměnu jsem vybírala tak ,aby splnovala aspon základní předpoklady k proměně.
Vlásky nesměly být zářivě blondaté,působilo by to velmi nedůvěryhodně. Naštěstí tato panenka byla tak strašně stará,že její vlásky už dávno ztratily lesk a barvu.Stačilo je pouze zkrátit.Volila jsem tuto délku proto,že při kratším sestřihu by jí vlásky odstávaly od hlavy a nedržely by tvar.Stačilo na závěr přelakovat lakem na vlasy.
Další věc ,která je důležitá je obličej panenky.Rozhodně nevolíme panenku s lascivním sexy kukučem a nápadným make-upem. Určitě by z toho panenka babička šla vyrobit,ale spíše to vidím na starou Ivanu Trump než na babičku pro Shelly :-) Vrásky a tmavé linky na obličeji jsem dělala obyčejnou tužkou.Ta se to gumy dobře vpila, tak to vidím i na delší životnost.Zamalovala jsem i panenčiny modré stíny a pusinku přejela žlutou centrofixou,hned jí ta růžová pusinka ztmavla.
Obleček jsem ušila tak,aby se hodil ke staré dámě :-) a ty většinou nosí klasiku...manžestrovou sukní a halenkou jsem snad nic nezkazila.Uvažovala jsemo tom přidat na halenku nějakou brož,ale ,už se mi to zdálo moc přeplácané.Ještě jsem vyštrachala jedny retro brýle a bylo hotovo.

Já a moje hobby

12. února 2008 v 0:31 | yourcandy |  Jak to všechno začalo
Jmenuji se Jana a jsem maminka malé Denisky pro kterou šiju a vyrábím různé věcičky na její Barbie.
*********************************************************
Mít barbínu byl můj dětský sen. Bohužel jsem vyrůstala v době socialistické, kdy panenky Barbie byly velkou vzácností , luxusem z Tuzexu nebo z ciziny a tím pádem pro nás se sestrou nedosažitelné.Rodiče rozhodně naše nadšení nesdíleli a naděje na to,že utratí balík peněz za dvě vyhublé prsatky byla nulová.A tak jsme jen tiše záviděly naší sousedce Adélce, která ji měla od příbuzných z Ameriky.
Jednoho dne se na nás usmálo štěstí. Bylo to na výletě v Praze,kam jsme se vypravily celá rodina.A tenkrát se to stalo...v obchodáku "Dětský dům" je měli ! A my jsme si je doslova na tatínkovi vykručely :-) Radost byla veliká. Domů s námi jely naše nové barbíny.Sestřina se jmenovala Hanka a moje byla Katrin. Žádné opravdové od Mattela ! Ale takové ty chudinky z lehkého plastu, blondaté vlásky přišité jenom uprostřed hlavy ,hlavička sundávací , jednoduché šatičky , forové lodičky...ale pro nás byly ty nejkrásnější ! Neznačkové , za 40 kč / kus a přesto ůplné poklady. Naše radost byla nepopsatelná.
A tehdy začalo moje šití...už ani nevím kolik mi mohlo být let...9 nebo 10 ? Zabrala jsem mamince její šicí stroj a vyráběla modely :-) Ze začátku velmi neuměle ,ale zato s velkým nadšením. Moje maminka tak nadšená nebyla. Její opečovávaný Lucznick dostával zabrat. Každou chvilku jsem zlámala jehlu...kazila steh...a stroj začal stávkovat.....opravovala maminka,opravoval tatínek, opravoval opravář....
A tak se tak nějak stalo,že se jednoho dne uprostřed našeho dětského pokoje ocitl krásný starý šicí stroj a jenom pro mě !!!! Rodiče ztrýznění mými pokusy na Lucznicku viděli,že mě moje hobby asi jen tak nepřejde a pořídili mi Singrovku. Nádherný starožitný kousek s dřevěným vyřezávaným krytem, černým romanticky tvarovaným litinovým podstavcem a samotný stroj byl zdobem ůžasnými květy.Takovou nádheru nám tenkrát prodala sousedka Urbanová za 500 kč :-) Od té doby byl náš pokojík jedna moje velká dílna.Odstřižky,jehly a špendlíky to všechno bylo všude...nejhůře to však snášel náš dědeček...nejednou si vrazil špendlík či jehlu do nohy...měl na to snad nějakou smůlu :-) to se vždy velmi hněval až časem rezignoval a svůj grog si popíjel zásadně v kuchyni, kde bylo linoleum a nehrozilo mu žádné nebezpečí :-) Dodnes si vybavuji,jak jsme se sestrou trnuly strachy ,když nám vypravoval,jak vražená jehla do těla může doputovat až k srdci :-o !!! Dej mu Bože lehké odpočinutí, nakonec zemřel uplně jinak. A já si jehlu nevrazila nikdy :-)
Zkrátka a dobře ..naše Hanka s Katrin měly nejkrásnější šaty a modely v celém městě :-) Když byl potom ve škole v tělocvičně dětský bazar, tak jsem tam také měla svůj koutek s oblečky..a ty šly na odbyt! Měly velký ůspěch,ještě potom jsem dělala doma zakázky. Malá podnikatelka..dnes se tomu musím smát :-) potom přišlo pár výstav dětských prací, učitelky si na mě vzpoměly a Jana zase šla vystavovat svoje výtvory...Když jsem se potom měla rozhodovat kam po škole...bylo jasno. Jana bude dámskou krejčovou a tak se také stalo.Koníček se mi stal prací.
Uběhly roky, panenky i starý stroj se dávno ocitly na půdě...Ovšem jen do té doby než dorostla sestřina dcerka.Panenky už má nové..krásné a značkové...,ale oblečky.. má některé i ty co šila její teta před 20 lety na singrovce a pořád jsou pěkné a drží. Jo na kvalitu jsem já pes :-)
Dnes je i moje malá dcerka právě ve věku,kdy si hraje s barbínami.A ted šiju pro ní a i pro jiné děti. Pro jejich zářivé oči a pro tu jejich radost.A protože mě to strašně baví :-)))))))))
Když jsem nedávno hledala na půdě u rodičů katalogy Barbie a jiné pozůstatky z dětství ,našla jsem starý papírový kufřík a v něm.....vybafla na mě Katrin :-))) a její kamarádky....až jsem se jich lekla. Žádné krasavice to už nejsou.Neodolala jsem a tu mou jsem vzala sebou. Umyla, učesala ( ono skoro nebylo co),šatičky měla ještě ty co jsem jí kdysi šila...ty jsem vyprala...vyměnila mašli ..no prostě jsem vám ji nafotila.Když už byla první a původcem všeho :-) Její stav je už ubohý...vlásky pár chlupů, slepovaný pas i ruce...a ten výraz ...ona se tváří naštvaně !!! :-)
Takže tady je-zbožnovaná barbína :-)
Ještě mě napadla taková historka :-) když jsme se sestrou zlobily, největší trest bylo zabavení prsatek na dobu neurčitou :-)To jsme potom slibovaly hory doly ,aby nám je mamka vrátila. Schovala je vždy nahoru na kuchynskou linku :-D.....To prostě v dnešní době nikdo nezažije.
Naše holčička má panenek víc,doplnky sice některé z druhé ruky,ale pochybuji,že si jich váží tolik,jako tenkrát my,když jsme byly malé holky.
Chodila jsem tenkrát na brigádu a šetřila penízky na pravou BARBIE.Rodiče kamarádky se chystali do Německa,a že mě vezmou sebou,abych si jí mohla koupit.Kdo nezažil ,ten nepochopí to zklamání, když z toho sešlo :-( Nebo když kamarádka naší mamky ,nám přinesla ukázat nádhernou Barbie z Ameriky, kterou měla její neteř. Ani nám jí nepůjčila do ruky.....jen jsme se mohly dívat.... :-/ Jo holt to byla jiná doba .......